S dítětem nemám na sebelásku čas!

Jsem šťastná, že je má čtyřměsíční dceruška pohodové a klidné dítě, ale i s nejpohodovějším děťátkem je práce nad hlavu.

Když přemýšlím, jak se teď projevuje moje pěstování sebelásky, vnímám jen hromadu změn.

– Čas na péči o sebe měřím na minuty.
– O svůj dosavadní hlavní zdroj – samotu – jsem přišla úplně
– O druhém zdroji – pomalosti – si můžu během svého kmitání nechat zdát, stejně jako např o pěti hodinách spánku v kuse.
– Z velké části jsem přišla i o ty ostatní zdroje, kterými jsem se doteď sytila – masáže, semináře, procházky, dlouhý běh, hovory s kamarádkami a další a další.
– Stále mě pobolívá tělo od porodu a zažívám životní premiéru s bolestmi přetížených rukou, zad a kolen.

Takže bych mohla říkat: S DÍTĚTEM NEMŮŽU SEBELÁSKU PĚSTOVAT, nemám na to čas.

Ale ta životní změna zákonitě přinesla i jiné zdroje a radosti a je na mně, abych je objevila.

Takže – jak vypadá má současná péče o sebe?

1. Koupu se ve vědomí, že jsem máma. Může to znít jako klišé, ale vážně, co se mi Olivie narodila, ptávám se sama sebe, co jsem doteď vlastně dělala. A juchávám doma “jsem máma, jsem máma, jsem máma!” Takže moje péče o sebe spočívá v tom, že se vědomě koupu v tom, co žiju. Mít pocit “ano, žiju to pravé” je obrovský zdroj lásky, sebevědomí a životní energie. A obecně k pocitu smysluplnosti určitě není potřeba mít dítě, ale já jsem tedy šťastná jako blecha.

2. Hodně se s dcerou mazlím, nosím ji v šátku a v noci tulím k sobě. Že je to pro nás správné poznám tak, že se cítíme dobře. Kašlu na postýlky, kočárky a jiné druhy separace z často popisovaných důvodů, jako že si mě dítě zotročí, navykne si na neustálý kontakt, rozmazlím ji… Moje péče o sebe tedy spočívá v tom, že následuji, co říká nejlaskavější část mé vnitřní mámy. Dovoluji si plnit se láskou a otevírat srdce jejímu srdci otevřenému dokořán. Dávám si tu práci dát jí to, co bych si sama jako dítě přála dostat a co mi možná dodnes chybí. A ono se to krásně potkává s jejími potřebami, což pocity spokojenosti jen násobí.

3. Minuty pro sebe si opravdu užívám. Taková desetiminutová sprcha a umytí hlavy je v mém kolotoči naprosté blaho, které si vychutnávám tak, že se mi to jeví jako půl hodina a úžasně se při tom nasytím. Takže tady má sebeláska spočívá v tom, že co nejintenzivněji prožívám každou volnou minutu, vychutnávám, co to jde. A nutno říct, že abych to opravdu takhle vědomě prožívala, je dobré, když mám těch minut spíš míň než víc. Víc si jich totiž vážím, než když jsem mívala volný čas v nadbytku.

4. Opouštím očekávání související s minulostí. Nic není jako dřív a nemá cenu to chtít zpět. Nemám čas, nemám prostor pro sebe, nemůžu dělat, co chci, to jsou fakta. A tak se koupu v realitě a říkám si “tohle je teď můj život, vypadá takhle a ne jinak.”. Moje osobnost se to učí postupně přijímat. Když se ve mně probudí nějaká touha a zvyk z období před mámou, jsem frustrovaná, tak proč se ohlížet zpátky? Proto vše minulé pomalu odkládám a to je další způsob, jak o sebe pečuji a sytím se láskou.

Přeji nám všem vůli a nápaditost pečovat o sebe tak, jak to právě náš jedinečný život umožňuje. Abychom nežádali, co tu v současnosti pro nás není k dispozici. Ať život zbytečně nebolí.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *