Jsme každý den svědky zázraku, nepodceňujme se

Maminky by si neměly nechat namluvit, že přebalování, krmení, utěšování atd. jsou podřadné činnosti. Myslím, že z toho často maminkám „hrabe“ nejen proto, ze jsou to banální aktivity, ale protože si za tím nenašly ten skutečný smysl.
Jaký smysl v tom vidím já?

Když se Olivěnka narodila, držela jsem v náruči lidskou bytost, která poprvé začala plně používat své tělo. Poprvé se nadechla a použila svoje plíce. Poprvé se rozplakala a použila svůj hlas. Poprvé se napila mlíčka a začala používat to složité trávicí ústrojí. Poprvé se její tělo, odpojené od mého a od placenty, začalo vystavovat světlu, vzduchu, zvukům, chladu i teplu. Tohle je neuvěřitelné! Já jsem už dva měsíce u toho, že se nova lidská bytost učí používat své úplně nové tělo, své smysly, pomáhám ji rozvíjet nervovou soustavu, po kousíčkách poznávat svět, pomáhám jí, aby se učila, ze svět je láskyplný a bezpečný a taky ji nechtěně dodávám potřebná zranění, na kterých později vyroste.

Že mi ublinkne několikrát denně na rameno? No nedivím se, však ten svůj žaludeček používá právě 2 měsíce! Že má koliku? No jasně, vždyť střívka ještě potřebují čas, než je osídlí zdravé bakterie a než začne pořádně používat svaly a hýbat se, aby snadno kakala a prděla. A tak bych mohla pokračovat dál a ani tak bych nepopsala všechno, abych uchopila ten velký zázrak, jehož jsem denně součástí.

Neexistuje větší zázrak, než že ve mně vyrostla nová holčička, že jsem jí pomohla z mého těla na svět, a že jsem s ní teď.
Tahle činnost – činnost mámy – je největší hrdinství, které znám. Neviděla jsem to dřív, ale teď tedy ano. Společnost tohle nevidí. Nevidí, jak moudré bytosti mnohé matky jsou, protože jsou denně přítomné zázraku a každý zázrak nás proměňuje.

Pokaždé, když si tohle uvědomuju, dodá mi to další dávku energie, něhy a trpělivosti. Zázrak si zaslouží, aby se s nim tak i zacházelo.

Jak vnímate své děti vy, maminky? Jestli jako zázrak, jaký to je pro vás pocit být toho denně součástí? Mně to přijde jako hodně privilegovaná pozice a nevyměnila bych to za pevné pánevní dno a hromadu času, který jsem pro sebe ještě před rokem měla.

Možná je to ještě brzy a já jsem ještě moc nadšená. Ale zázrak to je, ať to vnímám, nebo ne.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *