Chci si tě už jen hýčkat, tělo moje milované

Dívám se od porodu často do zrcadla na svoje tělo. Pozoruji změny, kterými za poslední rok prošlo a stále prochází. Dívám se na něj, protože tohle tělo moc neznám. Žije celý rok dost intenzivním, vlastním životem, tvaruje se, jak se mu zlíbí a já se jen divím. Ještě je mi dovoleno ho jemně podporovat, ale že by se snažilo naplňovat nějaký ideál krásy, to vážně ne.

Mám tukové polštářky v místech, kde v životě nebyly, povislá prsa, vystouplé břicho, kulatá ramena, ochablé svaly. Vím, že se fyzicky zase dostanu do formy, je mi příjemnější být fit a pohyblivá než rozklepaná z každé větší zátěže a zatuhlá. Ale zároveň se něco změnilo. Záleží mi na zdraví mého těla víc než dřív. Potřebuju ho, potřebuju být zdravá. Na jeho vzhledu mi naopak záleží mnohem méně než dřív. Nikdy jsem nebyla typ, který by pro super tvary byl ochoten své tělo příliš trápit, ale dnes už ho nechci nechat trpět vůbec. Ani chvíli.

Těší mě být krásná, ale nevěřím, že paráda má trpět, krása je i tam, kde jsou na těle stopy času, stopy po dětech, po únavě… Normální ženská s normálním tělem. Zdravá tak akorát. Sexy tak akorát. Čistá a voňavá tak akorát. Stopy života viditelné tak, jak samy chtějí být vidět.

Seznamuji se teď se způsoby cvičení, při kterých rozvíjím jednoduché a prapřirozené pohyby těla, zpevňuji ho zevnitř a především jemně. Je pro mě výzva např. ani nehnout pánevním dnem, jen prodloužit výdech a věřit, že se tímto způsobem hluboko uvnitř, kde už to necítím, pánevní dno opravdu zpevňuje. Cokoli s tělem dělám, dělám co nejjemněji. Cítím i trochu lítost, že jsem svoje tělo dřív dost namáhala. Možná to mělo pro mě výhody, ale zároveň mám dnes poučení a chci to jinak. V posledním roce toho pro mě moje tělo udělalo tolik.

Zase se mi derou slzy do očí. Jak se skvěle zvládlo o své zdroje podělit i s miminkem v bříšku, dostat ho ve zdraví ven a sebe samo nepoškodit příliš, jak hned tvořilo mlíko a byl ho dostatek, jak snáší novou zátěž, které nikdy předtím nebylo vystaveno, jak se pomalinku regeneruje a nabírá sílu po porodu, jak se pomalu zase zatahuje tam, kde se roztáhlo o desítky centimetrů, zpevňuje tam, kde se z dobrého důvodu povolilo. I při té značné zátěži zůstalo zdravé, vše proběhlo úplně bez komplikací. Hned po šestinedělí se pustilo zase do pravidelné menstruace. I na to někde bere sílu. Není mi jasné, proč bych měla vyšilovat kvůli vzhledu.

Moje tělo umí samo posoudit, jak má vypadat, když zajistím přísun kvalitních potravin, kvalitního pohybu a podnětů. Je to takové příjemně jednoduché. Víc klidu, víc meditace, víc jemnosti. Méně snažení a námahy. Mám svoje tělo ještě víc ráda než předtím. A taky jsem na něj hrdá, jak skvěle zvládlo svou životní úlohu, která je zároveň snad největší zatěžkávací zkouškou.

Moje milé, krásné tělo, děkuji ti. Dalo jsi mi už hodně zázraků a teď ten zázrak největší. Když se dívám na Olivěnku očima patřícíma tobě, tělo mé milé, vidím to nejkrásnější děťátko na světě. Ty prostě víš, jak mě povozit tímto životem a mně se v tobě krásně jezdí. Chci si tě už jen hýčkat, tělo moje milované.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *